Jednat pro ledovce: skialpinistický přechod s rodinou Lagoped

V Lagoped jsou naše ambasadorky a ambasadoři především nadšenci do přírody a hor, kteří naplno žijí svým odhodláním podporovat udržitelnější přístupy. Christelle Bakhache, členka Lagoped Family, ztělesňuje tohoto ducha. Jako alpinistka, horolezkyně a milovnice otevřené krajiny spojuje svou vášeň pro vrcholy s vědeckým a citlivým pohledem na proměny ledovců. U příležitosti Mezinárodního roku ledovců 2025 se rozhodla jednat a zúčastnit se festivalu „Agir pour Les Glaciers“ — a vydat se na něj… na lyžích! Přečtěte si její příběh.

Rok 2025 je Mezinárodním rokem ledovců. Můžeme se ptát, co tyto roky a dny znamenají, když události, výzvy a aktivity, které k nim vedou, nejsou omezeny na jeden rok, den či hodinu věnované jejich podpoře. Tyto institucionální fanfáry však umožňují soustředit naši často rozptýlenou pozornost na určité téma a na chvíli je znovu zařadit do našich kalendářů.

Právě v tomto roce ledovců se z iniciativy spolku Marge Sauvage zrodil festival „Agir pour Les Glaciers“.

V profesním i osobním životě mě znepokojuje budoucnost ledovců a ekosystémů, které je nahrazují. Jako aktivní sportovkyně pozoruji, jak se mění trasy, které jimi procházejí, ať už v důsledku částečných proměn, nebo jejich úplného zániku. Jako projektová manažerka pro sporty v přírodě v rámci organizace pečující o přírodní oblasti sleduji iniciativy na ochranu těchto nových ploch osvobozených od ledu i posledních sněhových ploch na pozůstatcích ledovců postižených změnou klimatu, nebo naopak jejich kolonizaci našimi aktivitami.

Bylo tedy logické vydat se do Bourg-Saint-Maurice na konference a performance. Chtěla jsem se tam také setkat se svými kolegy a kolegyněmi, kteří v těchto oblastech pracují nebo jsou na nich závislí ve svém profesním i osobním životě jako obyvatelé a pracovníci v různých profesích alpských údolí. 

Musím přiznat, že za šest let života v Alpách jsem ještě nenavštívila Bourg-Saint-Maurice. Když jsem se dívala na mapu a na možnosti, jak se tam dostat, všimla jsem si, jak blízko vzdušnou čarou toto město leží mému obvyklému působišti a místu, kde pracuji. Zatímco silnice mě vedla kolem vrcholů, staré cesty mě po nich nechávaly vystoupat. Místem, kde se stýkají naše dvě údolí, Arve a Tarentaise, je průsmyk Col du Bonhomme. Dobře ho znám, protože se nachází v přírodní rezervaci Contamines-Montjoie, kde pravidelně pracuji. A vím, že v zimě se přes něj dá bez problémů přejít na skialpech; otevírá se odtud krajina Beaufortainu a o několik desítek kilometrů níže leží Bourg-Saint-Maurice.

Tak proč se na několik dní nevydat k úpatí ledovců a nepečovat o ně s využitím vlastních nohou místo auta? Ať už to dopadne jakkoli, vlaky mezi alpskými údolími jsou téměř stejně pomalé jako já pěšky. 

Myšlenka uzrála a cesta byla zakreslena do mapy. A pokaždé, když se mě někdo zeptal „jedeš na Agir Pour Les Glaciers?“, odpověděla jsem „ano, na lyžích – nechceš jet s námi?“. Tak se tým sestavil: dvě angažované sportovkyně, správkyně přírodní rezervace Contamines-Montjoie a já. Brzy ráno vyrážíme z domova s lyžemi na nohou (vlastně spíš na batohu, až do výšky 1700 m, protože na začátku tohoto teplého jara taje sníh) po římské cestě uprostřed tání. A ano, naše cesta začíná na římské cestě, která už po staletí spojuje oba Savojské regiony v jejich nejmírnějším styčném bodě ve výšce přibližně 2470 m. 

Tým šlape jako hodinky. Elise a Hillary postupují rychle vpředu, držíme se – ne tak docela v jejich patách. Stíháme plán, včetně zastávky v pohodlné společenské místnosti zimního útulku Croix du Bonhomme. O pár kobercových zatáček později, po kilometrech odrážení holemi a chůze lesem, dorážíme do města právě včas na zahájení aperitivu, který pořádá Protect Our Winters. 

Je tu celý horský ekosystém: značky, které se angažují, sportovkyně (i sportovci), které si kladou otázky, akademici, kteří hledají, i správci těchto oblastí. Kulturní akce, na které se mluví o divoké stránce světa – není to začátek usmíření? Naše putování výškovými stupni nás každopádně připravilo na tyto imaginativní přesahy, kde se vědci stávají básníky, umění překládá vědu a lidé znovu nacházejí své přirozené místo při pozorování ledových velikánů. A co děláte vy pro rok ledovců?