JOE METZGER 🇫🇷

Joé je členem skupiny Transalpins, trojice studentů agronomie a životního prostředí, kteří nosí hory hluboko v srdci.

Během svého roku volna se rozhodli zdolat pěšky Alpy z Nice do Lublaně přes Švýcarsko a Itálii. Nechtěli jen putovat, a tak tuto výzvu využili k zamyšlení nad tématy, která jsou jim blízká.

Urazili těchto 1 700 km a v batozích nesli veškeré vybavení potřebné k natočení dokumentu o vnímání vlka lidmi, kteří působí v našich horách.

Turistika

Kdo jsi?

Jmenuji se Joé a pocházím z Marseille. Můj otec trávil hodně času v jižních Alpách, kde získal kvalifikaci BE v kajaku, a v těchto horách podnikal túry a lyžoval tak trochu všude. Jakmile jsem byl dost starý, nepřestali jsme jezdit tam a zpět mezi Marseille a Alpami: věnoval čas tomu, aby mi předal svou vášeň pro hory. Později jsem lyžování rychle opustil ve prospěch letních hor a jejich pestrobarevné krajiny.

V Paříži jsem během studia agronomie potkal Josepha a Julese, s nimiž sdílím lásku k horám. Napadlo nás projít celé pohoří z jednoho konce na druhý během čtyř měsíců a objevit všechny jeho krajiny. Navíc jsme se začali zajímat o problematiku vlka, který už zhruba třicet let výrazně ovlivňuje alpský oblouk. Náš dokumentární film vyjde v červenci 2025: budeme vás informovat!

Pověz nám o své nejlepší vzpomínce na přechod Alp!

Poněkud bizarně patří mezi mé nejlepší vzpomínky psychické zhroucení celého týmu.

Pokud máte rádi hory, jistě víte, že rok 2024 byl z hlediska počasí obzvlášť mizerný. Smůla. Tehdy byl 30. květen, už tři dny na nás pršelo a ten den jsme byli několik hodin v bouřce. Konečně dorazíme na konec etapy do něčeho, co mělo být chatou, ale ve skutečnosti to byla opuštěná, částečně nepromokavá stáj ve výšce 1700 m. Ulehneme, ale kvůli rachotu deště dopadajícího na plechovou střechu se nedá spát. Zázrakem bouřka kolem druhé ráno ustane a podaří se nám usnout až do dalšího dne.
Ráno nás čeká překvapení: všude je sníh. Bouřka nikdy nepřestala, jen přestala dělat hluk…
A to, že na nás tak pozdě v roce a v tak nízké nadmořské výšce sněžilo, nás úplně zlomilo. A tak tam byli tři idioti, úplně sami, řvali na počasí a procházeli úplným nervovým zhroucením. Nakonec se nám podařilo sestoupit do údolí, kde jsme nějakou dobu zůstali; tahle epizoda byla naším posledním velkým překvapením se sněhem.

Jaké máš plány?

Ačkoli byl vlk původně spíše záminkou k uskutečnění projektu než něčím jiným, toto téma nás nadchlo. Za šest měsíců budu zemědělským inženýrem. Velmi se mi líbí představa pracovat na soužití velkých šelem s pasteveckým chovem a stále více o tom přemýšlím. Myslím, že v těchto otázkách, které propojují sociologii, politiku, ekonomii a biologii, je stále ještě obrovský prostor pro další práci. Zvláště mě také oslovuje multidisciplinární rozměr těchto projektů.

Proč Lagoped Family?

Když jsme se všichni tři zamýšleli nad tím, co tento projekt a jeho hodnoty představují, jako první nás napadlo, že lze podnikat velké cesty, aniž bychom se vydávali na druhý konec světa. Rozhodli jsme se proto pro francouzské horské vybavení vyráběné lokálně, které sdílí naše hodnoty: odhodlání, spolupráci a respekt k životnímu prostředí. Lagoped pro nás byla ideální horská značka, která nás na tomto projektu doprovodí. Být součástí Lagoped Family je pro nás proto poctou a srdečně děkujeme všem členům Lagopedu, kteří nás podporují.