Když horolezectví znamená vytrvalost: výstup Tiphaine Dupérierové na Nanga Parbat (8 125 m)

Po 17 dnech strávených v základním táboře na rupalské stěně Nanga Parbatu uskutečnili Tiphaine Dupérier a Boris Langenstein historický prvovýstup: sjezd této legendární, dosud nesjížděné stěny na lyžích po výstupu absolvovaném společně s Davidem Goettlerem. Trojice vyrazila 21. června v 1:30 a 24. června v 15:30 dosáhla vrcholu himálajské osmitisícovky vysoké 8125 metrů. Tento den znamenal zásadní zlom: přechod mezi stěnami i mezi výstupem a odhodláním pustit se do sjezdu. Na vrcholu si nasadili lyže a během tří dnů sjeli až do základního tábora. To vše alpským stylem: bez kyslíku, fixních lan i nosičů. Tiphaine Dupérier a Borisovi Langensteinovi se konečně splnil sedm let starý sen.

Přestože mimořádně malé množství sněhu a velká horka neumožnily úplný sjezd — posledních 2500 metrů provázely padající kameny, úseky sestupu lezením a nekvalitní sníh —, horní část trasy od 8125 do 6000 metrů nabídla stabilní podmínky vhodné pro lyžování. Lanovému družstvu se tak podařilo zapsat novou stopu do dějin alpinismu a sjezdového lyžování na strmých svazích „pákistánského monstra“.

Vyprávění o expedici s Tiphaine Dupérier, členkou Lagoped Family.

Dne 21. června 2025 se Tiphaine Dupérier znovu vydává k vrcholu, na kterém jí záleží už od roku 2019. Tento projekt ji už několik let provází, drží se jí a čeká na ni. První neúspěšný pokus, druhý přerušený… a konečně třetí, který tentokrát vyjde. „Když se to podaří, je to paráda.“

Dosažení úspěchu při velkém projektu ve vysokých horách nikdy není jen otázkou štěstí. Je vyústěním dlouhé práce, velké trpělivosti, vytrvalosti a pečlivé přípravy. Tento úspěch je pro Tiphaine také stránkou, která se obrací.

Tiphaine Dupérier není na svém prvním vrcholu. Na tuto expedici však čeká už dlouho. Už v roce 2019 se pokusila o výstup, z jiné strany. Poté přišel nový pokus v roce 2024. Bez úspěchu. V roce 2025 si spolu se dvěma spolulezci — Davidem, odborníkem na osmitisícovky, a Borisem, dlouholetým partnerem — dává novou šanci.

Všechno začíná strategií: 24. červen je podle předpovědi dokonalým meteorologickým oknem, bez větru. Proto se 21. června vyráží. Cíl: každý den postupně stoupat, tábor po táboře, a dorazit na vrchol přesně ve správný okamžik. Tempo výstupu určuje předvídání počasí a logistika.

Dne 21. června odchod ze základního tábora v 1:30 ráno. Je třeba vyhnout se slunci na jižní stěně, kde často padají kameny. Najednou 2500 výškových metrů. Příchod do tábora 1 ve výšce 6000 m. Nadmořská výška je už opravdu značná a její účinky se začínají projevovat. Denní horko znemožňuje odpočinek. Je třeba improvizovat: provizorní slunečníky z péřových bund, přikrývky přes stan… a stále pít.

Dne 22. června výstup do tábora 2 ve výšce 6800 m, po monotónním sněhovém svahu. Psychicky náročné a fyzicky vyčerpávající, protože je třeba prošlapávat stopu, bez pomoci, bez šerpy. Tentokrát je však hora méně zasněžená než v roce 2024. Postup je snazší. Motivace zůstává nedotčená.

Dne 23. června jde do tuhého. Ve výšce od 6800 m do 7300 m se svah prudce zvedá a terén je technicky náročný. Nikde ani živáčka. Žádná fixní lana, žádná zřejmá trasa. Je třeba číst horu a sáhnout do vlastních rezerv. Nadmořská výška ubírá chuť k jídlu i energii, ale dobrý spánek ve třetím táboře dodá trochu sil na to, co čeká následující den: vrchol.

Nejsou tu slzy, ale velký úsměv, euforie a hluboká úleva. David má za sebou svou 5. pokus, Boris svůj 2. výstup a tentokrát je Tiphaine na vrcholu s ním. Krásně uzavřený kruh.

David se připravuje na sestup na paraglideru a začíná pěšky. Tiphaine a Boris si mezitím nazouvají lyže. Ještě není konec. Ve výšce 7600 m se znovu setkají s Davidem a pomohou mu nafouknout vrchlík. Vzlétne „jako bomba“ a uskuteční magický sestup ve zlatavém světle západu slunce.

Je pozdě. Padá noc. Naštěstí se připravili. Stan, nafukovací matrace, vařič. Improvizovaná noc na západní stěně, v klidu, aby nabrali síly před pokračováním.

Následující den je probuzení tvrdé. Znovu technický přechod. Poté sjezd na lyžích, označovaný za „souboj“. Výbušnost, kterou lyžování vyžaduje, se s nadmořskou výškou příliš nesnáší. Každé tři oblouky pauza. Lapají po dechu, nohy hoří. Ale dělat oblouky na zasněženém hřebeni vrcholu je magické. Je to vzácné. A na to Tiphaine Dupérierová dlouho nezapomene.

Tento projekt není jen výkon. Je to příběh lanového družstva, důvěry a vzájemného respektu. S Borisem Tiphaine sdílí 10 let expedic. Jejich pouto už nepotřebuje slova. Každý ví, jak ten druhý funguje, předvídá jeho potřeby a poskytuje mu podporu.

S Davidem, kterého zná méně, ale obdivuje ho pro jeho 20 let zkušeností, Tiphaine objevuje jinou podobu důvěry: tu, kterou vzbuzuje zvládnutí a klid experta. Společně tvoří vyvážený a efektivní tým.