Pokus o výstup na Dhaulagiri II

Podzim 2022 – Tiphaine Dupérier a Boris Langenstein

Pokusili jsme se o Daulhagiri II (7850 m). Je to vrchol v masivu Dolpo na západě Nepálu, který navštívilo jen málo horolezců. Hlavním cílem bylo sjet na lyžích jeho severovýchodní stěnu. K základnímu táboru expedice vede mimořádný pětidenní trek do vesnice Mukot.

Po několika průzkumech jsme strávili 6 dní v horách a podnikli okruh, abychom prověřili všechny možné přístupy. Byl to také účinný způsob aklimatizace. Po překonání průsmyku ve výšce 5780 m se po naší levici objevuje možnost vystoupit na vrchol ve výšce 6600 m. Mezi séraky a skalní stěnou je vytyčena linie s převýšením 1200 m. Vzhledem ke sněhovým podmínkám nám připadá nejbezpečnější a nejméně exponovaná.

Lyžování při tomto sjezdu je výjimečné a nabízí atmosféru daleko přesahující naše očekávání. Špatné počasí nás nutí otočit se zpět kolem 6400 m.

Přístup objevený na začátku slouží jako výstup z našeho okruhu. Procházíme pod Daulhagiri II, jehož vrchol se čas od času odhaluje mezi mraky…
Náš meteorologický router (Vincent Oliva) předpovídá 7 dní špatného počasí s výraznými úhrny sněhu nad 5000 m. Všechno se rychle potvrzuje a možnost pokusu mizí. Sestup do údolí se rovněž stává nevyhnutelnou volbou. Navzdory zdráhání místních obyvatel se organizuje odchod. Své služby nabízí jediný člověk a musíme tým rozdělit na dvě části: veškerý materiál nemůže snést dolů pouze se dvěma koňmi.

Návrat lemují sesuvy půdy a většina trekových skupin se nechává evakuovat vrtulníkem. Po návratu do Dunai (hlavního města Dolpa) je možné odletět, ale lety jsou na několik následujících dní plně obsazené.

Neúspěch na této hoře byl pro můj život alpinistky zásadní zkušeností. Rozsah a složitost stěny z ní činí cíl nejvyšší úrovně. O výstupu lze uvažovat jen za dokonale stabilních sněhových podmínek. Místo je magické a stěna velkolepá. A já se nemohu dočkat, až se tam budu moci vrátit!

Text: Tiphaine Dupérier

Fotografie: Boris Langenstein