Jeanne Fauquenotová – turistická obuv

Odjakživa miluji cestování a hodně jsem putovala po všech
koutech světa. V roce 2019 jsem si uvědomila, že už nechci takto
spotřebovávat svůj život ani svět. Začala jsem chodit pěšky, daleko, dlouho a sama. Pak se z toho stal můj způsob života. Po prvních 2 100 kilometrech směrem do Santiaga de Compostela jsem v roce 2020 ušla 2 300 km podél bretaňského pobřeží a poté 2 800 km z Dunkerque do Mentonu: France Est Trail.

Odstřihnout se od každodenního shonu, cestovat udržitelně a snažit se být co nejvíce soběstačná – to jsou mé životní cíle. Konec pronajímání auta po příletu, konec cestování veřejnou dopravou, abychom „poznali“ zemi za 10 dní. Nadměrná konzumace volného času pod
záminkou, že je třeba „vidět všechno“, mě už neláká. Chci si udělat čas na poznávání země, setkávat se s jejími obyvateli, procházet její krajinu a odhalovat její tajemství. A to s co největším respektem k našemu
životnímu prostředí.

Dálková turistika znamená chodit každý den, být schopná
vytrvalosti, odhodlání a síly charakteru, abychom si mohli vychutnat jedinečné
okamžiky. Přestože jsou tyto zkušenosti skutečným zdrojem inspirace pro všechny, ženy se neodvažují. Proto mám v této sportovní oblasti své místo. Ukázat, že ženy jsou toho stejně schopné jako muži.

Posouvat své fyzické hranice, objevovat krajinu, národy, kultury, jejich dědictví a způsob života – to mě naplňuje. Zviditelňovat ženy, jejich svobodu jednání a jiný, spravedlivější způsob života. Umožnit mladým lidem objevit pomalou, dálkovou, přirozenější a samostatnou sportovní aktivitu. To jsou mé cíle.

Po více než 7 000 km pěšky chci spojit svůj domov (ve středu Francie) s Portugalskem. Prošla jsem Vogézami, Jurou a Alpami; nyní mě čeká Massif Central, Cévenny, Pyreneje a španělské a
portugalské pobřeží. Téměř 4 000 km pěšky, ale ne sama. Tentokrát budu těhotná. Dobrodružství nekončí u mého prostého postavení ženy; dokážu, že nosit nový život není nemoc a že nejsme
slabší, ale naopak mnohem silnější, než se veřejné mínění snaží namlouvat.
Stejně jako u France Est Trail je hlavní myšlenkou cesty spojit dva body, ale trasa se bude utvářet podle toho, jak budu potkávat lidi a jaké mi dají rady ohledně itinerářů.

V hlavních rysech chci vyrazit začátkem května 2022 ze svého domova v departementu Indre (36), projít přes Massif Central a dorazit do Le Puy-en-Velay. Odtud bych se vydala po Stevensonově stezce do Alès, odkud bych zamířila
do Perpignanu. Poté mě čeká GR 10 (přechod Pyrenejí), abych dorazila do Hendaye. Tam se vydám po Camino del Norte do Gijónu a poté budu pokračovat podél španělského pobřeží až k portugalské hranici. Dále budu pokračovat podél pobřeží až do Porta nebo Huelvy.

Chůze je pro mě nejpřirozenějším způsobem, jak se pohybovat a poznávat zemi. Navíc má omezený dopad na krajinu a kontakt s místními obyvateli je díky tomu o to lidštější.
Vím, že jen málo cestovatelů tento způsob poznávání zná, a realisticky si uvědomuji, že ne každý může takto cestovat; chodím proto za všechny, kterým v tom něco brání. Ale také proto, abychom si uvědomili, jaké máme štěstí, že žijeme na Zemi, a jak důležité je o ni pečovat. Díky místní a uvážlivé spotřebě, ohleduplnějšímu způsobu dopravy a používání přírodních produktů chci i já přispět k ochraně naší planety. A vzbudit v co největším počtu lidí zájem o jiný způsob spotřeby.

Inuité říkají, že naše činy ovlivňují sedm generací. Je čas jednat, aby i ty příští měly možnost vidět zasněžený severní pól a slony procházející se savanou.