Sébastien Roubinet 🇫🇷

Řekl bych spíše svá povolání, protože jich mám několik: 

Jsem námořník: zabývám se přepravou lodí, charterem, přípravou lodí, opravami lodí atd. Při některých přepravách se mi stává, že překonávám oceány. Mohu také plout na polárních lodích během expedic nebo cest. 

Účastním se také závodů, působil jsem jako člen posádky, skipper, přípravář závodních lodí a technický ředitel Clémenta Girauda. 

Příští léto bych měl znovu vyplout s rodinnou plachetnicí, ale rozhodli jsme se, že už nebudeme provozovat klasický charter. Chceme upřednostňovat dostatečně dlouhé projekty (umělecké, sportovní, vědecké): naše loď může vyplout na několik měsíců z Francie s posádkou a vybavením, aby se předešlo cestám tam a zpět. 

To ale není všechno, jsem také inženýr. Je to zvláštní, protože jsem žádné odborné vzdělání neabsolvoval, školu jsem opustil velmi mladý a inženýrem jsem se stal vlastně praxí. Dokonce si říkám vynálezce: pracuji například na návrhu obyvatelného stratosférického balonu. Jsem také architekt, navrhuji lodě a expediční vybavení, například pulky. To všechno jsem se naučil při práci na stavbách a díky osobním zkušenostem. Už jsem také působil jako lektor na ENSTA, vysoké škole technického zaměření v Brestu. 

Není možné říct, která vzpomínka je nejkrásnější, je jich tolik!

Napadají mě nádherné krajiny, starty závodů a podobně. 

Setkání se zvířaty jsou často silnými okamžiky. Například během expedice NAGALAQA jsme se ocitli v oblasti, kde zvířata neznají člověka. Zvědavost byla na obou stranách stejná. Schovali jsme se v zadní části údolí, abychom pozorovali karibu, kteří se s námi nakonec z čisté zvědavosti přišli setkat. Téhož dne jsme byli na lodi a právě jsme popíjeli čaj, když jeden z nás řekl: „Hele, vlk.“ Byl od nás 15 m a díval se na nás bez strachu i agrese. Jen ze zvědavosti. Tento vztah ke zvířatům je velmi výjimečný a právě v tom spočívá výhoda plavby na malých lodích bez motorů. 

Při výpravách je nejdůležitější způsob, jakým člověk v přírodě je a jedná. V přírodě jsem vyrostl a žil jsem v ní dost dlouho na to, abych se ji naučil chápat ještě předtím, než jsem se naučil školské techniky (práce s lany, trimování plachet atd.). 

Správně nastavit loď vyžaduje především cit a člověk se tomu učí během let plavby v přírodě i díky setkáním s druhými. 

Na otázku „Jak to děláš?“ Eric Tabarly odpovídal: „No, dívej se.“ Přesně o tom to je! Je důležité nejdřív pozorovat posádku, než s ní začnete něco dělat, a nevnucovat jí svůj způsob práce. Je důležité přizpůsobit se odlišným způsobům každého člověka a úplně se do nich ponořit, abyste byli co nejefektivnější. 

Tomuto jsem se mohl naučit od tažných psů: pozorovat je, učit se od nich a pochopit, jak funguje smečka, abych pomohl jejímu co nejlepšímu fungování. Moje vedoucí fena nebyla dominantní, ale dobře vycházela s jiným psem, který se dokázal prosadit. Ostatní ji přijali ne proto, že by se vnucovala, ale díky jejím schopnostem: dokázala vycítit sníh a led. Jmenovala se Nagalaqa, což v inuitštině znamená „bělokur“. 

Protože se mi líbí!

Líbí se mi tento přístup: nevyrábět na druhém konci světa jen proto, aby se vydělalo více peněz, ale vyrábět lokálně, ve Francii a v Evropě. 

Po technické stránce oblečení splňuje mé požadavky, je odolné a dlouho vydrží. Také dobře sedí.