Turistický zápisník: víkend ve Vogézách

Túra o samotě, s rodinou, partnerem nebo přáteli: každý výlet do hor je jedinečný a vzácný. Tentokrát se skupina přátel dala dohromady na Facebooku, aby si užila víkend o svatodušních svátcích a vydala se na pěší túru. Cíl: Vogézy.

Turistická skupina se sešla na východním nádraží v Paříži: 11 mladých pracujících ve věku od 25 do 30 let, připravených během víkendu objevovat vogézské lesy. 

Všichni jsme se sjeli ve Štrasburku, abychom zahájili naši cestu. Z Paříže je cesta rychlá: 1 h 45 min vlakem s odjezdem v 7:16 v sobotu ráno. Po příjezdu do Štrasburku jsme nastoupili do vlaku TER směrem na Saverne, který odjížděl v 9:23. S blížícím se místem startu naší túry rostlo i naše nadšení.

Do Saverne jsme dorazili dopoledne, právě včas, abychom si užili trh. Byla to ideální příležitost doplnit zásoby místními a čerstvými produkty, než jsme opustili město a vydali se do lesa na začátek túry.

Opustit město a vstoupit do lesa byl kouzelný okamžik. Brzy jsme vystoupali do vyšších poloh po stezce značené spolkem Club Vosgien, jehož charakteristické značky se od klasických tras GR liší vlastními barevnými kódy a symboly.

Club Vosgien byl založen v roce 1872 z iniciativy německého magistráta Richarda Stieveho. Turistický spolek vznikl pod německým názvem Vogesenclub. Na oslavu 25. výročí své existence v roce 1897 byla vytvořena trasa přes pohoří Vogéz a značena červeným obdélníkem. Právě s tímto značením se dnes setkáme po celé trase.

V roce 1946 byla 430 km dlouhá trasa, která spojuje Wissembourg s Fesches-le-Châtel v departementu Territoire de Belfort, nakonec označena jako GR5. 

Les postupně odhaloval nádherné výhledy do údolí. Po celé trase jsme měli možnost dozvědět se více o bohaté a rozmanité flóře díky informačním tabulím a panelům. Naprosté ponoření do přírody.

Naší první velkou zastávkou byl hrad Haut-Barr, impozantní stavba z 12. století, která nabízí výjimečný výhled na Severní Vogézy, Střední Vogézy a Rýnskou nížinu. Samozřejmě jsme vystoupali na jeho vrchol a žasli nad výhledy, které nám tato túra nabízela.

Jak jsme postupovali, jedenáctičlenná skupina se začala poznávat. Představování pokračovalo ve velkém: naše povolání, zkušenosti s turistikou i naše vzájemná propojení. Na stezce rozhodně nebyla nuda!

Dorazili jsme k věži Brotsch (542 m), stavbě vztyčené v roce 1897, která označovala někdejší protohistorické naleziště. Ideální zastávka pro první občerstvení během túry. 

Dalším zajímavým místem je Skála Geissfels. Odtud byl výhled na údolí a skálu Dabo úchvatný. Skupina toho využila k pořízení několika vzpomínkových fotografií z túry. 

Později jsme se naobědvali za Skálou Sovy, velkým balvanem tyčícím se v lese; byl to příjemný a zasloužený okamžik odpočinku.

Túra pokračovala v tempu skupiny: lesy, vyhlídky do údolí, etapové město a soukromé zahrady. 

Po průsmyku Valsberg (652 m), jednom z nejvyšších bodů dnešní túry, jsme konečně dorazili do Wangenbourg-Engenthalu, půvabného klimatického lázeňského městečka.

Těsně před bouřkou jsme zrychlili, abychom si postavili tábor v kempu Les Huttes. Myriam nás srdečně přivítala. Kemp je velmi dobře vybavený: WC, sprcha, voda, společenský prostor a výhodná poloha. Do centra obce je to 15 minut pěšky.

Zatímco venku silně pršelo, Myriam nám laskavě nabídla, že nás autem odveze k Auberge du Château. Mohli jsme si vychutnat lahodnou večeři s místními specialitami, jako jsou kneffes (g noky z Vogéz připravené z mouky, vejce a mléka)

V neděli ráno jsme z kempu vyrazili pozdě. S odlehčenými batohy jsme zvolili mírnější trasu a vyhnuli se průsmykům, aby si každý mohl túru užít bez přílišných obtíží.

Alternativou tohoto dne túry by bylo projít přes vrchol Schneebergu (961 m). 

Na oběd jsme dorazili k hradu Nideck. Jeden milý německý turista nám ukázal přístup ke schodišti, odkud jsme si mohli vychutnat výhled. Jednoduché menu s kuskusem a přílohami pozvedla krása krajiny. Počasí se zhoršovalo, ale mohli jsme se v klidu najíst.

Po obědě jsem se musel od skupiny oddělit a vydat se na stanici Urmatt. Cesta vedla kolem vodopádu Nideck, oblíbeného místa. Déšť zesílil, ale moje nepromokavá turistická bunda mě udržela v suchu.

Stezky byly blátivé a túra o samotě po tolika společných chvílích působila zvláštně, ale zároveň uklidňujícím dojmem. Když jsem zahlédl laň, zpomalil jsem a věnoval čas pozorování každého zákoutí lesa. Měl jsem pocit, že i mě někdo pozoruje. 

Po příchodu na stanici Urmatt, kde jsem měl v 17:23 chytit vlak, jsem měl právě dost času navštívit Štrasburk a povečeřet, než jsem nastoupil do vlaku zpět do Paříže.

Tento okruh lze prodloužit po dálkové turistické trase 53 (GR 53), která prochází severní částí pohoří Vogézy. Je dlouhá 167 km a nabízí úplné ponoření do tohoto nádherného regionu. Vede z Wissembourgu do Schirmecku. Je značena červeným obdélníkem zmíněným v tomto článku. Část této dálkové trasy prochází Regionálním přírodním parkem Severní Vogézy.

Vzdálenost: 164 km

Celkové stoupání: 5927 m

Pro ty, kteří je chtějí prozkoumat, jsou k dispozici podrobné mapy IGN pro plánování túry: 

• Wissembourg Lauterbourg Soufflenheim Plaine du Rhin (3914OT).
• Haguenau Wissembourg l'Outre-Forêt PNR des Vosges du Nord (3814ET).
• Pays de Bitche PNR des Vosges du Nord (3713ET). 
• La Petite Pierre Niederbronn-les-Bains PNR des Vosges du Nord (3714ET). 
• Saverne Sarrebourg Rocher de Dabo (3715OT). 
• Mont Ste-Odile Molsheim Obernai Vallée de la Bruche (3716ET). 
• Le Donon Lac de Pierre-Percée (3616OT).

Květen je ideální období pro objevování Vogéz, kdy krajinu zdobí svěží zeleň a příroda je v plném květu. Počasí však může být během túry nepředvídatelné. V květnu se denní teploty obvykle pohybují mezi 10 °C a 20 °C, ale zejména ve vyšších nadmořských výškách mohou rychle klesnout. Rána a večery bývají často chladné a přeháňky nejsou ničím neobvyklým. Je proto důležité se dobře připravit na tyto proměnlivé podmínky.

Doufáme, že vás tento příběh z túry inspiruje k objevování krás Vogéz. Ať už vyrazíte na víkend, nebo na delší dobu, dobrodružství a příroda na vás čekají!